Leden 2013

Teddy bear

31. ledna 2013 v 20:37 | EgoGirl |  Téma týdne
Už dlouho jsem nedostala žádnéhu plyšového méďu. Vždy mi byti oporou, byli tu se mnou, když mě něco bolelo, když jsem se bála, když jsem byla nemocná nebo když jsem nemohla spát. Ještě teď si svého EDU vozím na dovolenou. Je malý, baculatý s malýma ušima a velkým čumáčkem a vždycky tu pro mě byl stejně jako vaši chlupatí kamarádi.
Občas se s nimi mluví líp něž s přátely nebo rodinou. Dokáží nás pozorně poslouchat i několik hodin a vše, co za to chtějí je trochu lásky a péče. Tento týden byl perný ať už kvůli pondělnímu či včerejšímu incidentu. Událo se toho hodně a nějakou dobu mi potravá zpracovat, že kluk do kterýho sem se zabouchla mě ignoruje a posmívá se mi. ŽIVOT NĚNÍ PEŘÍČKO!
NIC NENÍ TAKOVÉ NAPOŘÁD - To mi dneska řekl můj strýc (velké díky). Takže čekám až se mi nebude líbit, potom ho utluču klackem a dál se ponořím do svých depresí.

Zabouchla sem se

29. ledna 2013 v 22:24 | EgoGirl
Zabouchla sem se do kluka, kterým jsem vždycky opovrhovala a on evidenrtně opovrhuje mnou. Nečekám, že je to u něj stejné (vzhledem k mému vzhledu). Ani nevíte, jak se cítím zničená a pokořená. Všechno, co k němu cítím jsem potlačovala, pohrdala tím, zadupávala jsem to do země. Nechtěla jsem si to připustit, i když ve skrytu duše jsem věděla, že to tak je. Nenáviděla jsem se za to. Pohrdala jsem sama sebou a to mé psychice nijak nesvědčilo.
Nedávno jsem si to konečně připustila. Ano, je to ponižující. Řekla jsem to mojí "kamarádce", protože mě to sžíralo zaživa. A ona na mě ať mu to řeknu! Už jednou jsem to zkusila na jinýho kluka a dopadlo to ignorací a trapnýma chvilkama v buse a na hřišti. Ve koutku duše, ale doufám, že by alespoň jeden z nich mohl něco málo opětovat.
No nejsem si jistá, co mám dělat, ale budu se snažit spravit svůj zevnějšek a vyčkávat na konec školy. Na sladké zvonění ohlašující dva měsíce bez školy a tím pádem i bez něj.

Zas a znovu

28. ledna 2013 v 14:26 | EgoGirl
Po pár dnech bez těch sraček v mé hlavě se opět střemhlav propadám do temnoty. Sedím taky s flaškouv ruce a přemýšlím, co bude dál. Dneska sem se pohádala s klukem, kterého sem považovala za kamaráda a nikdo si mě moc nevšímal. Sice je osvěžující být chvíli sama, ale pokud to trvá, tak dlouho, jako u mě, tak je to spíš vraždící.
Sedím a znovu přemýšlím, jestli má cenu žít. Wow piju něco strašně sladkýho až je z toho zle. Přede mnou leží plato léků a já se nemohu rozhodnout. ŽÍT NEBO ZEMŘÍT? Jak snadné by bylo spolknout je a tak......... Nevím jak to skončí, ale své problémy se mnou nikdo nezdílí a proto to je ještě horší. Komu se mám svěřit, když nemám přátele? Komu?

Černobílý svět

26. ledna 2013 v 13:36 | EgoGirl |  Kultura
Dívala jsem se na film Černobílý svět a musím uznat, že černoši to měli opravdu těžké. V Americe byli zotročováni do toku 1861(myslím) a tenhle film ukazuje rasovou nenávist a povíšenost v Americe. Černobílý svět je zfilmovám podle knihy s totožným názvem, podle předlohy The Help. Film je vlastně spojení psaním té knihy a dějem příběhů.
Film je zasazený do 60. let 20. století ve státě Mississppi a pojednává o otevřeném rasismu vůči černým obyvatelům, ale ti lidé, co je uráželi by si měli uvědomit, že bez nich by se ani nenajedli. Hlavní hrdinkou je slečna Skeeter, která projevuje úctu k "barevným" sluhům a služkám. Příběh mě v některých částech rozesmál, ale jinde jsem prečela jak želva. Film je opravdu dobrý a myslím, že utlačování lidí, protože mají jinou barvu pleti je nesmysl. Mě osobně nevadí černoch, ale jiné rasy moc nemusím.
Někoho zbavovat práv jenom proto, že má černou pleť je to samé jako by blonďatá žena měla mít větší právo než černovlasá. Je to nesmysl. Knihu si chci zakoupit a doufám, že se mi bude líbit.

What team are you on?

24. ledna 2013 v 16:19 | EgoGirl |  Kultura
Narazila jsem na internetu na tohle skvělý okýnko a prostě sem ho sem musela dát.

Samota

21. ledna 2013 v 15:00 | EgoGirl |  Téma týdne
Změnu obvykle přijímáme s otevřenou náručí, jako uschlá květina na Saharské poušti vděčně přijímá kapku vody, ale jindy byste dali život za to, aby všechno zůstalo při starém. Někdy se změny přihodí tak rachle, že si jich ani nevšimneme, pokud nejsou zcela zásadní v našem životě. Poslední dobou se u mne moc změn nestalo a přesto je všechno jinak.
Sedím a přemýšlím, jak by bylo všechno jinak, kdyby jsem se nenarodila jako ubohá X.X. z ubové České republiky. Přemýšlím, jaké by bylo žít ve staré Anglii nebo v novém USA. Jak by se mi žilo v Paříži či Belgii, kdyby se v minulosti mých prarodičů událo všechno jinak. Někdy si myslím, že změna k horšímu mě třeba vyburcuje k většímu úsilí, ale asi nemám smysl pro nápravu. Jak já bych ráda zalezla do nějaké černé díry a zahrabala se. Byl by tam klid a mé tělo by mohlo v tak příznivých podmínkách pomalu tlít, jako zbytky rostlin pod zemí. Ležela bych spokojeně a nic by mě netrápilo.
Nevěřím v Nebe ani Peklo, nevěřím v Posmrtný život ani na znovuzrození. Já věřím v klid po smrti, nic není, nic vás netrápí. Máte pokoj od života, od ustavičných změn a od neustálého ohlížení se. Můžete v poklidu odpičívat a nic vás nebude rušit. Kdo po něčem takovém netouží?

Chci a potřebuji..

20. ledna 2013 v 22:10 | EgoGirl
Opravdu bych potřebovala nějakého přítele nebo kamaráda, protože si pomalu začínám připadat, jako omyl, jako hříčka přírody. Jediná věc, ve které nalézám útěchu, je literatura a filmy. Vžiji se do postavy(vězšinou románové) a snažím se s ní ztotožnit. Potom prožívám její život jako nějaký stalker. Hltám každičkou stránku projevu lásky či přátelství, ale i běžné věci mi naplňují jakousi neutěšenou touhu.
Nemyslete si o mně nic špatného, ale já opravdu potřebuji někoho, na koho se mohu spolehnou a opřít, aniž bych se cítila trapně. Ano jistě tady jsem poznala spoustu lidí, ale jsou to spíše "pracovní" vztahy. Nikdy jsem si nemyslela, že s mou povahou baviče a společensky snesitelného tvora se budu cítit tak sama. Dokonce v přítomnosti přátel svých rodičů se občas cítím líp než v přítomnosti mých spolužáků.
Potřebovala bych někam odjet na delší dobu a najít si kamrády a třeba přítele. Chci mýt pocit, že mě někdo potřebuje stejně jako já jeho. Chci aby moje potřeba byla přímo úměrná potřebě té osoby. Chci mýt jistotu, že když všechno sklame ten někdo tu pro mě bude.
Nestojím a okázalé olizování hlav na bus. zastávce, ale o vztah, který by mě vyléčil. Už nějakou dobu po tom toužím a spolužačky se mi vždycky jenom vysmály. Prostě si k němu chci sednou a přitulit se a jen tak si užívta jeho blízkost. Žádná trapná ticha ani urážky na mou adresu. Chci být pro někoho něčím, po čem touží a co potřebuje.
Tady alespoň vidíte, jak mě Jane Austenová a Charlotte Brontëová tzv. zblbly. Tohle se nikdy nestane a já se akorát utěšuji slovy "CO KDYŽ".

Máte taky své "CO KDYŽ"? Jestli ano tak mi ho napište.

Není růže bet trní

19. ledna 2013 v 21:41 | EgoGirl |  Téma týdne
Tak jako není růže bez trní, tak život není bez překážek. Sice nejsem na tomto světě moc dlouho, ale trnů už jsem na své růži našla hodně. Některé se mi podařilo zákeřně odseknou nožem, ale jiné přetrvávají dál. Mívám pocit, že s těmi trny občes potřebuji pomoct, ale nestává se tak. Zrovne teď se prodírám keřem a jsem celá popíchaná a poškrábaná. Mám špatné období a tak nějak doufám, že se to brzy spraví. Momentálně jsem bez "pořádných přátel" a má rodina je dost mimo. S rodinou nemůžu mluvit tak otevřeně, jako tady s vámi na mém blogu.
Můj poslední trn, který opravdu bolí a hnisá je škola a to, že jsem sama.

škola = stres

17. ledna 2013 v 19:52 | EgoGirl
Jaj! Ve škole je to teď dost drsný a pomalu mi z toho hrabe. Na zítra se mám naučit 45 stran do dějepisu a vůbec netuším jak to mám udělat. Všechno ostatní zvládám ale dějepis po mě nikdo nemůže chtít. Abyste rozumělli naše učitelka je tak tupá že si myslí že se z dějepisu píše pololetka.
Já to prostě neumím. Jediný dvě věci co mi v té zasrané škole nejdou sou dějepis a čeština! Já se na to možu vysrat. Nejhorší je že to učí stejná učitelka a ona nedokáže nic pořádně vysvětlit a jako by toho nebylo dost já sem dotální dement na i,í a y,ý. Někdy bych dokonce byla schopná napsat pitel. Ale to je jedno protože sme psali diktát a já už vidím jak mám zase za 3.
Nechápu jak někteří ten nátlak dokáží snášet ale já se pomalu ale jistě hroutím. Cítím na sobě jak káždá špatná známka mě sráží z pomyslného žebříku po kterém se snažím vyšplhat a Bůh ví že sem už několikrát klesla hodně hluboko ale ne tak abych si natrvalo ublížila.

Jana Eyrová

15. ledna 2013 v 21:27 | EgoGirl |  Kultura
Zrovna čtu Janu Eyrovou a dostala jsem se do pasáže, kde zmíněná dívka opustí milovaného muže. Nekokázala jsem odolat a musela jsem se podívat na wiki jak to skončí. Já jsem si myslela, že to dopadne napůl dobře, ale zdá se, že je to dokonalý a nesmrtelný příběh o utiskované a feministické Janě a rozkazovačném a nevlídném panu Rochesterovi. Je to klasická usudová láska, kterou čekáte jen jak se tam objeví obě postavy najednou. Nevím kdo z vác četl klasiku, ale musím sem dát anketu.Takže souboj dvou mužů od jiných spisovatelek (Charlottle Brotëové a Jane Austenové).

Živel

10. ledna 2013 v 16:16 | EgoGirl |  Téma týdne
Nejradši ze všech živlů mám ráda vodu. Vodu naprosto miluju a to v jakékoli podobě, ale sníh je tak na rozhraní ANO a NE.
Nevím, co bych napsala, tak to zkrátím. O živlech toho moc nevím. To, co o nich vím je z knížky Škola noci. Tu knížku vážně doporučuju. Je devíti dílná, ale letos má vyjít desátý díl. Je to o upírech, ale nějak zvlášť Stefanovské to není. Ty knížky miluju a moc dobře se čtou.

Hádka

10. ledna 2013 v 16:08 | EgoGirl
V úterý jsem se pohádala s kamarádkou a řekla jsem jí, že se mi nelíbí, jak se ke mně chovají. Včera se se mnou bavila, ale dneska to bylo přesně jako v pondělí. Už mě to nebaví.
Chová se ke mně opravdu hnusně a je to svině. Výslovně jsem jí zakázala, aby chodila na můj blog a když jsem za ní přestala chodit jak ocásek, tak jí to bylo divné a ona na ten blog prostě musela jít.
Za to,co udělala na ni budu naštvaná ještě dlouho. Nikdy jí to neodpustím, protože to není tak dávno, co vyslepičila moje tajemství. Nevěřím jí a všechny ostatní holky se ke mně chovají otřesně.
Nevím kde si teď mám shánět kamarády a Vanilo jestli to čteš tak si pěkná piča.

Song z „Diktátor”

9. ledna 2013 v 16:31 | EgoGirl |  Kultura
Ten song mě naprosto dostal. Prostě ten refrén :D.

Tajemství

8. ledna 2013 v 18:49 | EgoGirl
"Kamarádka",které sem řekla svoje tajemství a ona ho vyžvanila má teď svoje a neřekne mi ho ani za zlatý prase. Já nejsem ta svině, co prozradila něčí tajemství, tak nevím, co jí zase hrabe. Už mě nebaví mít kamarádky, co se ke mně chovají jak k hnoji, ale bohužel lepší nemám. Sou to svině, kurvy, děvky. Takový mrdky svět neviděl.

Jasně, kamarádka..

4. ledna 2013 v 21:36 | EgoGirl
Moje "nej kamarádka" na mě dneska prostě srala. Já nwm sem tak blbá, že se sní pořád kamarádím nebo to, že je moje kamarádka, jenom když se jí to hodí můj výmysl? Psala jsem jí SMS, že na Prima Love chodí seriál, který sledujem a ona mi napíše, že o tom ví, tak se jí ptám proč mi to neřekla a ona neví. To si dělá prdel? A to mi někdo radil ať se se svými problémy svěřím kamarádce, ale má to jeden problém! JÁ ŽÁDNOU NEMÁM!!
Nechápu to! Co jsem jim kdy udělala, že nemúžou alespoň předstírat, že se se mnou kamarádí?
Přítel? Kamarád? Jako tvoje rodina? Hovno!! Sračky, samý sračky!!Plačící

Hunger Games

4. ledna 2013 v 15:02 | EgoGirl |  Kultura
Hunger games je jeden z mých oblíbených filmů a nejen kvůli Peetovi (Josh Hutcherson), ale také díky jeho kvalitě. Musím se přiznat, že více se mi líbí knižní podoba, jelikož tam vždy bývá více informací než ve filmu, ale přesto se přeneseme a budeme spokojení.
Takže děj je jednoduchý. Odehrává se to v budoucnosti, kdy zbytky USA tvoří tzv. Panem, kde hlavním městen je Capitol. Celý Panem je rozdělěn do 13 krajů k nichž 13 se vzbouřil a následně byl vyhlazen a k této události se váží Hladové hry(Hunger games), kdy jedna dívka a jeden chlapec ze všech krajů, jsou nedobrovolně vybíráni a následně vpouštěni do arény, kde bojují na život a na smrt.
Ve filmu se, jak jinak, objevu všemi oblíbený milostný trojúhelník, kdy Hurikán(Katnissin nejlepší přítel), Peeta(hlavní hrdina) a Katniss(hlavní hrdinka) jsou jeho vrcholy. V aréně musí všichni hrát na obě strany a hlavně si nesmí znepřátelit publikum, jinak by moc dlouho nepřežily.
Z filmu se nedá dost dobře poznat, jestli se Katniss do Peety opravdu zamilovala nebo to jen předstírala. Ovšem v knížce je to jasné a tak je to jasné i mě.
Jediné, co bych vypichla je český dabing. Ten je naprosto otřesný, ale jak se říká nesuď knihu podle obalu.
No já osobně dávám opět 5 z 5.

Lepší

3. ledna 2013 v 16:10 | EgoGirl
Myslela jsem si, že ve škole se všechno jenom zhorší, ale být mazi lidmi, kteří bývali mými přáteli jsem se cítila o něco málo lépe. To, co jsem se včera pokusila udělat mě děsí a až doteď jsem si myslela, že toho nejsem schopná, ale opak je pravdou. Nevím, co mám dělat, nevím na koho se obrátit a nevím, co udělám příště. Bojím se sebe sama!!

Už zase..

2. ledna 2013 v 20:39 | EgoGirl
Už je to tu zase! Před chvílí jsem byla ve sprše a znovu..... prostě je to tu znovu. Představila jsem si paralen nebo něco podobného a zase jsem si představila, že jsem je spolikala všechny.Poslední dobou mě bludy přešly, ale zase se vrátily. Nevím, co mám dělat, ale svojí rodině to říct nemůžu a moji přátelé už jimy nejsou. Už dříve jsem myslela na sebevraždu, ale až dneska jsem si uvědomila, že jsem toho schopná.
Před nějakou dobou, když jsem myslela na sebevraždu se mi to v mé mysly nějak vzpříčilo, ale dneska ne! Dneska, kdybych měla trochu větší odvahu a kdybych byla doma sama, už bych nejspíš nebyla. Občas, když jsem v depresi tak se napiju, ale to, na co jsem myslela dneska je jiná liga.

Popřemýšlela jsem...

2. ledna 2013 v 13:04 | EgoGirl
No představte si já jsem začala přemýšlet a došla jsem k názoru, že ze mě nikdy nebude spisovatelka. Jasně bylo to pro mě zklamání, ale co se dá dělat. Psát byl můj sen a toho snu se dál držet nemůžu, protože krutou hrou osudu jsem zjistila, že na to bohužel nemám talent. No samozřejmě jsem zklamaná a cítím se pokořená, i když netuším čím. Asi jsem si vybudovala své ego na snech a mlze. Možná se něco podobného stalo i Vám, ale nejsem si jistá, jestli je to pro nás byla dobrá nebo špatná zkušenost.
Dalo by se to považovat za dobrou zkušenost, ale pokud si uvědomíte jak Vás pravda ranila a jak zatřásla Vaší sebedůvěrou už si nebude tak jistí. Tohle všechno byl můj cíl, můj sen, moje přání a teď je to všechno v troskách. No nejsem si jistá, jestli to mám považovat za kopanec do zadku nebo levý hák, ale obojí je s jistotou nepříjemné.
Opravdu nemám talent a zjistit to nedá moc práce. Stačí si přečíst tento článek a máte jasno.

Happy new year 2013

1. ledna 2013 v 0:01 | EgoGirl
Chtěla bych poděkovat těm, co chodili na můj blog. Všechno nejlepší do nového roku přeje EgoGirl.
Osobně sice doufám, že rok 2013 bude lepší než 2012. Takže zbývá jenom Happy New Year!!!Křičící