Únor 2013

Nekonečno

27. února 2013 v 9:07 | EgoGirl |  Téma týdne
Nekonečno, jak si ho představujete? Jako černý prostor u kterého nevíte, kde je nahoře a kde zas dole. Kdy přijde? Když spíte? Když zemřete? Nekonečno přijde a všichni tam přijdeme, nikdy se tam nesetkáme. Až zemřeme, ocitneme se v nekonečnu, kde budeme navěky přemýšlet o svých hříších. A to do té doby než se z toho úplně zblázníme.

Sama

19. února 2013 v 21:41 | EgoGirl
Dneska se na mě všichni vykašlali. Když už tak ať mi řeknou, že se se mnou nechcou bavit a ať nepoužají trapné výmluvy jako: sem unavená/ý, du se osprchovat, mamka mi chce sebrat pc, musím se jít učit a td.... To si všichni myslí, že sem tak tupá a na všechno jim naletím? Hluboce mě to uráží!

Vzpomínky

14. února 2013 v 18:36 | EgoGirl |  Téma týdne
Máme celou řadu vzpomínek. Ať jsou to ty trapné, veselé, rozmazané, zlostné, smutné či mylostné, tak jsou neustále s námi. Některé vzpomínky, které se nám nelíbí mysl nebo chcete-li mozek vyřadí. Vymaže je a my se na ně vzpomeneme jen v těžkých chvílích. Doufám, že dnešek se mi úplně vymaže. Jsem už tak dost na dně a zrovna dneska jsem se od mamky dozvěděla, že má možná rakovinu. Nevím jestli ji má nebo nemá,a le ta zpráva mě srazila nejméně o deset bodů na mém žebříku. Nikomu tenhle pocit nepřeji a doufám, že nikdo z vás ho nikdy nenzažije.
Nejvtipnější je, že moje mamka už měla jednou podezření a dokonce byla i na operaci, takže teď jenom tiše doufám, že to není pravda a že všechno bude v pořádku.

Všechno dělám já

13. února 2013 v 19:01 | EgoGirl
Poslední dobou mi připadá, že doma dělám všechno já. Topím, odklízím sníh, uklízím nákup a nádobí a vychovávám mladší sestru, protože jak to tak bývá je poslední a rozmazlená. Neustále se dívá na stupidní seriály v TV, ztrácí NAŠE věci, neuklízí si oblečení a v pokoji, a když něco zapomene do školy tak matka jako poslušný psík jí to donese. Moje starší sestra na všechno doma kašle a tak většina poviností spadne na mě.

Poslední dobou, která trvá od začátku školního roku, se cítím jako v kleštích. Ze všech stran cítím ten tlak a stres. Už moc dlouho to nevydržím. Ve škole to jde o 10 k 5 a od 5 k 10. Můj život je jako houpačka. Sou tu světlé chvíle, ale potom mě pohltí pomyslná tma. Už si neužívat života jako dřív. No Carpe Diem! Mám pocit, že hned, jak dosáhnu vrcholu žebříku mě něco srazí dolů a já už se nevzpamatuju. Můj vrchol bude dokončit školu a potom mě naplno pohltí známá temnota.Dosáhnu svého maxima a to jsem tady ještě nenechala žádný odkaz. Nemám se komu vyzpovídat, s kým si promluvit, s kým jenom tak blábolit. Prostě jsem tu sama........

Můj názor

8. února 2013 v 15:35 | EgoGirl |  Téma týdne
Co se svým životem, když nedává smysl? Ano teď si právě všichni říkáte: "Jžš už si zase stěžuje!" Ale já prostě nemůžu jinak než svůj život ohodnotit jako nesmyslný žert Boha. Vím možná ho baví dívat se na bezradné duše, jak se užírají, ale víte, co je na tom nejvíce vtipné? Já vlastně nevěřím v Boha, ale když něco potřebuji vždy se k němu modlím.

Přesně tohle je realita. My lidé už máme od přírody dáno, že si nic nepřipouštíme. Ať je to víra, láska či touha nebo snad omyl. Myslím si, že životy jedinců jsou jako obláčky, které volně plují po obloze. Občas se některé spojí a utvoří partu nebo pár. Vidíme je jako nadýchané růžové mráčky, ale realita je, že jsou to černé bouřkové mraky obehnané blesky. A když se sloučí, tak jenom za účelem ničit a ubližovat.

Vždycky se ke všem nechovám fér, ale jak taky můžu, když jsem to nidky nepostřehla? Být vstřícná? Ne kdepak, i sebemenší chyba ve mně začne hlodat díru. Je mi celkem jedno, co si o mně lidi myslí, ale není mi jedno, co si o sobě myslím já.

Myslím, že jsem trochu egocentrická, "perverzní", zábavná, osamělá a hodně smutná. Ve společnosti se sice umím bavit, smát se a vtipkovat, ale jen, co se zavřou pomyslné dveře náhle padám do černočerné tmy a vzbudím se až na dně propasti. Myslím, že mým depresím pomáhá to, že nejsem miss a že nemám dokonalou postavu. Tak trochu to všechno souvisí. Moje migrény, deprese a sebevražedné sklony.

Tak tohle je realita, trpící lidé. Přetvářka, zloba a lež. Svět není dobrý a zlý nebo snad černý a bílý. Svět je jen tma, hustá tmavá a lepkavá tma, která mě pomalu vtahuje a dusí. Je to jako tekutý písek, čím více bojujete, tím dríve vás zahubí.

Jak to vidím já...

4. února 2013 v 17:29 | EgoGirl |  Téma týdne
Realita se nám často nelíbí a proto se ji mozek snaží "přibarvit". Občas se mi sny a realita slijí dohromady a já pomalu nevím kde je nahoře a kde dole. Ale něco na té realitě je. Bez ní by byl svět jenom snem, snem, který nikdy nekončí a sny sou pouze nezpracované informace našich a obav a tužeb. Pokud by jsme žili v tužbách, tak by to dalo přežít, ale co takové obavy?
Realita vám občas praští do nosu a jindy na sebe vůbec neupozorní. Chtěla bych žít v nějaké Alter-Realitě, jasně teď si všichni představí Metrix, ale já ne. Chtěla bych žít někde, kdy bych stála za zmínku, za pomyšlení, za pohled.......