Květen 2013

Oh, má práce do školy

23. května 2013 v 17:12 | EgoGirl |  Kultura
Fandím, fandíš, fandíme?
1. Proč nefandit?
2. Čemu fandím já?
3. Zamyšlení - lehká odbočka?
4. A váš názor?

Čemu fandíte vy? Fotbalu? Hokeji? Tenisu? Golfu? Nebo snad šachu, politice či greenpeace? A proč nefandit samostatnému myšlení nezávislé osoby? Proč nefandit lidem, co vykročí z řady ovcí? Proč nefandit ženám stejně urputně jako mužům?
Čemu fandím já? Přece tomu v co věřím a já věřím ve správnost téhle víry. Fandím nezávislosti žen a rovnost pohlaví. Fandím feminismu. V historii se objevilo tolik žen, co dokázaly mnoho z mála a bez mužů. Co taková Margaret Thatcher (britská politička s přezdívkou Železná lady), Coco Chanel (slavná módní návrhářka), Marie Terezie, Alžběta II., Amelia Earhart (jako první žena přeletěla Atlantik), Jane Austenová - Charlotte Brontë - Božena Němcová (spisovatelky).
Když se zamyslíte, uvědomíte si, že muž drží po celá tisíciletí všechny trumfy ve své ruce. A co má dělat žena? Žena má sedět doma a vařit pro svého muže, jež se angažuje v aktivitách jí nedostupných, to tak. Problematika utlačování žen k plotnám je tu odedávna. Víte, když se zamyslím, je vidět, že Bůh byl chlap (mimochodem nejsem věřící). Žena si svůj nepřiměřeně velký životní úkol oproti muži jistě uvědomí, ale obráceně už to nefunguje. Strategicky to mají pánové chytře vymyšlené.
Abych své myšlenky uvedla na správnou míru. Feminismus není životní styl, ale osobní postoj k životu. Podporuje samostatné ženské myšlení, chování, bytí a mnozí to považují za posedlost. Já se ovšem domnívám, že určit si hranice myšlení je jako vytyčení hřiště a zvolení strany a to přece není trestné, je to právo každého hráče. Já už jsem si stranu vybrala, jsem na té naší, na straně žen, které chtějí žít samy za sebe. Copak nemáme právo na samostatnost?
Fandím ženám! Fandíš ženám? Fandíme ženám!? Odpověď je na vás, mluvte sami za sebe. Taky je třeba uvědomit si, že feminismus není pohrdání muži, je to ukázka, že žena může být stejně dobrá jako muž a že pohlaví nemá vliv na myšlení, nebo snad ano? To už nechám na vás.

Prozření

17. května 2013 v 20:59 | EgoGirl
Tak nějak jsem dosáhla nechtěnného prožření. Bylo to velice nepříjemné, ale konfrontace ze skutečností není příjemná. Naučila jsem se z toho dvě věci:
Za 1. nikdy nebudu dost dobrá na to, aby se se mnou lidi bavili.
Za 2. moje životní filozofie se musí změnit do pozice, která vyhovuje mě a ne ostatním.
Takže z mého bádání jsem se naučila, že film je mnohdy lepší než deset knížek.
Četla jsem docela dost knížek, na to jak jsem jimi pohrdala, a uvědomila jsem si, že všechny ve mě zasely semínko mírného feminismu, ale ani jedna se mi nepokusila zvednout sebevědomí. Stává se ze mě feministka a i když toužím po muži, co mě bude milovat říkám si, že takový chlap je vlastně k ho*nu. Pomalu se začínám dostávat k jádru problému, tak nepřestávejte číst.

Dívala jsem se na film DETENTION (mimochodem je to slátanina jak prase, ale já sem se do toho snímku zamilovala na první pohled - a tentokrát je má láska opětována), který mi poskytl porální podporu a jistotu, že "outsider" jako já bude vždycky "forever alone". Je to o holce, co se zabouchla do svého kamarády, který je čirou náhodou hvězda školy (akorád ředitel ho nemá rád a jeden kluk, myslím, že se menuje Bill). Tak se dostávám k tomu, že nic není jako ve filmu, já totiž vždycky byla přesvědčená, že takový zázrak se může stát, ale teď jaksi nejsem.

A jaké je z mého článku ponaučení? Chlapi sou na dvě věci a myslí jenom jednou. Jasně muži se mnou nebudou souhlasit, ale uvědomte si, že ženy byly vždy utlačované a já jako budoucí feministka budu propagovat samostatné ženské myšlení, které není ovlivněno mužským egem a to tak, že všechno musí mít pod palcem.

Marihuana v širším pojetí jako droga.

15. května 2013 v 19:16 | EgoGirl |  Téma týdne
Tak asi by nikdo nečekal, že zrovná já budu středem zájmu kluků z naší třídy. Ono by ode mě nikdo nečeka vlastně vůbec nic a já s tím naprosto souhlasím. Dneska byl úžasný den a proto vám řeknu, že sem to dostala 2x papučem do hlavy a těch nadávek co přilítlo na moji maličkost. Takže abych se dostala k tématu:

Víte jak vám všichni říkali ať si na věc uděláte vlastní názor? No netuším jestli jsou moje názory tak extrémní, nebo jestli naše učitelka nesnáší když se neovčím. Problémem nadále zůstává, že můj pohled na věc se jí nechutí a přijde jí k smíchu. Copak si každý nezaslouží mít vlastní názor ať už je dobrý špatný nebo třeba naprosto idiotský? Abyste mě chápali měla sem vyjádřit svůj názor na drogy. No tak jsem napsala skutečnou problematiku situace, podstatou bylo, že droga sama o sobě není špatná, že člověk si ji každopádně bere sám za sebe jako svobodný občan (vyjímečné situace jsou zahrnuty v minimálníx procentech, které nebudu uvádět). Takže dejme tomu, že droga je látka na kterou si dobrovolně můžeme a nemusíme utvořit závislost. Drogu beru v tomto případě ze široka takže tam patří i návykové látky jako cukr nebo kofein. Berme to z hlediska společnosti, nikdo je do ničeho nenutí a já jsem přesvědčena, že můj názor je správný stejně jako ten ovčí.

Drogy

13. května 2013 v 20:50 | EgoGirl
Říká se, že zakázané ovoce chutná nejlíp. Tak proč neudělat ze zakázaného povolené? Já myslím, že by to většinu lidí(testařů) odradilo.
Já osobně si myslím, že droga je jen prázdný význam. Droga se stane drogou až ji tak nazveme, nalepíme na ni štítek a je tam. Droga sama o sobě není špatná, stejně jako rakovina (ta chce přece taky žít), vše je to o lidech. Většina z nás užívá drogy ať v jakékoli formě.
Droga = látka na kterou si člověk z vlastní vůle navykne.
Takžejá dávám palec nahoru, proč ne že? Co námto udělá? Když může být prezident opilí tak proč ne zhulený, aspoň by se tak nešklebil.

Život

8. května 2013 v 22:30 | EgoGirl |  „Poezie”
Životem zmoženi,
plazící se kupředu,
značíme silnici,
značkami na míru.

Budujem zkratku,
pro naše děti,
nechť mají dostatku,
vše potřebné k žití.

Dlážníme si uličku,
úspěchy a nezdary,
diamantem z uhlíku
a zlatými cihlami.
Zelenými smaragdy,
co se v jasném slunci třpytí,
černými uhlíky,
co za deště se smočí.

Cesta se za námi klikatí,
jak svlečená kůže hadí,
hrboly se v dáli zdvíhají,
kdo jde přes ně, dech tají.

U klikatého potoku slz,
kde kol vrby ční,
je vzduch prolezlý nazkrz,
smutkem a děsivou smrtí.

Smrtí těch snů,
so už se nikdy nesplní
a smutkem těch dnů,
co už se nikdy nezmění.

A tak se plahočíme dál a dál,
aby se Bůh měl čemu smát
řekne nám: "Ty jsi ten král!"
a za pýchu pošle nás se kát.

Pocit...?

5. května 2013 v 19:58 | EgoGirl |  „Poezie”
Pocit nabízejíc nám svou hříšnou náruč,
opájející se ve zvrhlostech,
našeho temného mozku.
Projevujíc se v okamžicích,
kdy naše srdce zná jen chtíč,
a prahne po doteku.

Po tom sladkém doteku,
kdy laskajíc se navzájem,
dva páry rtů
v milujícím objetí,
se svádí smyslným bojem,
o taktické vedení.

Kdy ruce jemně putují,
po křivkách přeludu,
jež vás nutí pokračovat,
v tom sladkém mučení,
onoho protějšího neduhu,
kterému se podařilo vás uchvátit.

Ranní snahy...

5. května 2013 v 12:29 | EgoGirl |  „Poezie”
Chtěla bych se Vás, mých čtenářů a podpory, zeptat zda po přečtení mé další "básně" dokážete říci o čem pojednává.

Vzpírá se, jako strom větru,
jako skalisko, bouřící se vlně,
jako planoucí oheň ledové vodě,
jako nepřítel protivníku.

Je křehké, jako zimní květy,
co s přívalem teplého vánku
rozpouští se do kapky,
stékajíc v pramínku.

Míjí nás rychleji než blesk,
blesk z čístého nebe,
prostupujíc krajinou
a kotvíc v lese,
kde strom rozdělí puklinou
a naposled zalestkne se.

Je opojnější než extáze
a přesto koupit nejde,
je sladší než tvůj polibek
a co se do něj vejde.
Je žádanější než diamant
a přesto jej nikdo nemá,
pomíjí stále rychleji,
i když se jen hledá.

A proto stále více z nás,
musí si zaplakat,
nad bídou našeho žití,
projevujíc se v nástrahách
a zaklepat,
že horší je snad, jen věčné bytí.

Kapka rosy - dokončené

3. května 2013 v 16:10 | EgoGirl |  „Poezie”
Kapka rosy padla,
na cosi dosud nepochopeného,
padla a pomalu chřadla,
bylo to něco temně vyhlížejícího
a do očí se vysmívajícího.

Kapka rosy se zlověstně leskla,
jako měsícem zalité sklíčko,
jako brána do pekla,
jako šachovnicové políčko.

Nejdřív padl do mdlobů,
a teď, ležíc na trávníku,
nedýchajíc, nežijíc
a kapek rosy je stále víc a víc.


Kapky rosy se míchaly s červení,
jež představuje bdění,
jež nás nutí žít
a osudem se plahočit.

Jež smutně stéká v pramínku,
po oblouku zmodralého hrudníku,
jež matně zalil měsíc září,
v padajícím slunci v barvách shoří,
a vypařujíc se do nicot
hlubokého vesmíru.

Jak tekutý oheň a led,
smazaný start a pevný cíl,
jež ho vlajkou na konci označil,
běžíc tam a zase zpět.
Jak nelidský je tento svět,
v očích toho,
jehož neduh smáčí kapky rosy.

Kapky rosy, tuhnouc na lepkavé červeni,
stékajíc po značené cestě,
které mnozí z nás byli předurčeni.
Stékajíc po černé myšlence onoho neduhu,
který mrznouc ve světle měsíce,
zaslechl slova: "Kajíc se!".

Kapka rosy

2. května 2013 v 19:23 | EgoGirl |  Téma týdne
Kapka rosy padla,
na cosi dosud nepochopeného,
padla a pomalu chřadla,
bylo to něco temně vyhlížejícího.

Kapka rosy se zlověstně leskla,
jako měsícem zalité sklíčko,
jako brána do pekla,
jako šachovnicové políčko.

Pomalu stékala dolů,
po bledé kuži hrudníku.

Nejdřív padl do mdlobů,
a teď ležíc na trávníku,
nedýchajíc, nežijíc
a kapek rosy je stále víc a víc.