Srpen 2013

Lepší verze

15. srpna 2013 v 22:04 | EgoGirl |  Téma týdne
Život je pouhá iluze, hra zrcadel a nedokonalé lidské mysli. Je to jenom rozptýlení, taková předsíň před vstupem do domu, ale překvapením pro všechny je, že za dveřmi je prázdno. Po životě(po show), následuje smrt(závěr) a potom tma, černočerná tma, která nás obklopuje. Žádné převtělění, druhý život, nebe, peklo nebo ráj, konec. Jak se říká: "Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš." Naše žití nemá hlubší záměr, nebo snad cíl, je to jenom žití, přežívání, živoření. Všechno nemusí dávat smysl, ale věc kterou všichni bereme jako samozřejmost ho jistojistě nedává.

Vítězství v lese

11. srpna 2013 v 15:15 | EgoGirl
Včera moje sestra slavila narozeniny, tak si říkám, co bych se nepobavila. Odpoledne byla zábava, stavěli stany, což bylo velice komické díky sestavě skupiny, no a večer přišla řada na grilování, pivo a něco tvrdšího. Bylo mi dovoleno zůstat a tak jsem se začala družit k hovorům, aby to nebylo trapné.

Později večer mi byl nabídnut džin s tonikem a citronem, odporný pití, a o pár desítek minut později pivo. Už po druhým pivu se mi motaly nohy, ale myslet jsem mohla v klidu. Při upíjení třetího piva se rozhodlo, že "půjdeme do lesa". Samozřejmě sem se do toho nechala taky navrtat, jen díky mojí sestře a jejímu příteli.

"Cesta do lesa je hra. Každý má pivo, napiješ se a přilejou ti zelenou. Když dojde zelená, tak se pivo+zelená dopije na ex, kdo to dá první je vítěz"

Hrála jsem já ještě jedna holka a tři kluci, všichni starší než, tudíš zkušenější. No nikdo si na začátku nemyslel, že trovná já raním jejich ega a z lesa se vrátím jako první. Ano jsem vítěz!!

Řeknu vám, že tak 30 minut po hře to bylo ještě dobrý, ale potom to šlo z kopce. Točila se mi hlava, bylo mi špatně, nevydržela sem na nohách. Hodinu jsem seděla na lavičce a přesvědčovala samu sebe, že to bude dobrý. Tomáš (zas to debilní jméno) si evidentně myslel, že házet po mně chleba je strašná sranda, zvlášť když je mi tak špatně. Když sem naposledy prudce zvedla hlavu, bylo mi jasné, že rozdýchání asi nebude možné.

Jak jinak jsem se samozřejmě pozvracela, moje sestra v tu dobu byla už asi 2 hodiny pryč (opustila mě v tom nejhorším stavu), naštěstí má dobré kamarády. Míša (její BFF) mi pomohla, teda jestli se tomu tak dá říkat, podala mi vodu, já se opláchla a připravovala na cestu domů. Lukáš mi pomohl z věcma a dovedl mě až domů.

Doma sem dostala vynadáno, je mi špatně bolí mě hlava a to máme jít dneska ještě nakupovat. Tak mi držte palce ať nezabliju celé auto.

PS: Nejvíc komické je na tom to, že se něco podobného stalo mojí sestřě, může to být pár měsíců zpátky. Celou tu dobu sem se jí smála, no teď sme vyrovnané.

PPS: Nejhorší je její přítel, ten si to užívá snad nejvíc ze všech, je to díky raněnému egu - hrál taky. Zpíval mi:
Zelená je ...(moje jméno)
Les to je hra,...

Prázdnota

3. srpna 2013 v 23:19 | EgoGirl
Člověk, kterýho jsem dá se říct měla hodně ráda, mě prostě opustil a ve mě se začaly nahlodávat zase ty myšlenky,zase ta tma, ta prázdnota, od které jsem se držela vcelku daleko. Užje to delší dobu co jsem si ublížila, ale co mi dal košem je to každý den. Sebevražda se mi teď zase jeví jako dobrý nápad a netuším co mám dělat.

PS: Nikdy sem ti neřekla, že tě mám ráda, ale je to tak a ty ses ke mě zachoval způsobem, který prostě nechápu. Co sem udělala špatně? Proč mě nesmí nikdo mít rád? Proč nesmím být milovaná? Copak si to zasloužím?