Listopad 2015

Trpká realita mého života

18. listopadu 2015 v 19:48 | EgoGirl |  Téma týdne
Tak to je přesně můj problém, snad dávno jsem zrratila iluze a přestala jsem se dívat na svět přes růžové brýle, ale až dneska jsem v plné rychlosti narazila do cihlové zdi reality. Jsem prostě nejhorší kamarádka, nejhorší dcera a nejhorší prostě všechno. Připadám si jako imbecil. Tak moc se snažím najít si nějaké kamarády, až jim připadám vlezlá, tak moc se snažím být nejlepší kamarádky, až zjistím, že už vlastně žádná kamarádka ani nejsem.
Vždycky jsem se snažila dělat ze sebe něco co nejsem, protože nikdo není schopný mě brát takovou, jaká jsem. A proč? Protože jsem prostě ten nejnepovedenější prototyp lidské bytosti.
A proto je můj život naprosto bez kouzel, všechny ty romány a hollywoodské fimy my akorád dělaly plané naděje na život který buď neexistuje vůbec nebo jenom pro mě.

Síla slov

14. listopadu 2015 v 20:01 | EgoGirl |  Téma týdne
Někdy i pár jednoduchých vět či slov, dokáže napáchat škodu, která již nejde odčinit, vysvětlit věci, které jsou nevysvětlitelné nebo zahřát u srdce i v těch nejchladnějších částech světa. Slova, jednoduché uspořádání písmen v něco, co každému dává jiný smysl. Slova jsou kouzelná, protože k vám mohou vaše milované připoutat navždy nebo je odehnat pryč.
Ale nejvíc, nejvíc bolí slova nevyřčená.

Déjà vu

12. listopadu 2015 v 22:25 | EgoGirl
Mě v životě prostě musí provázet nějaká smůla nebo jsem asi horzná osoba, jinak si to nedovedu vysvětlit. Je to jako déjà vu a stále a stále se to opakuje. Není mi souzeno mít kamarády, prostě nemůžu mít až takový luxus. Navždy budu stará a zapšklá a nejhorší na tom je, že ti idioti ani nemají koule na to, aby mi oznámili, že se mnou už nechtějí bavit, prostě ustřihnou drát a nazdar.
Asi to bude něco ve mně. Sem tak odporná, že mě od sebe lidi jenom odstrkují, asi si to zasloužím, asi je to ten správný a přiměřený trest.

To není koníček, ale způsob životního stylu

4. listopadu 2015 v 20:12 | EgoGirl |  Téma týdne
Moje zvláštní záliba je jednoduchá a každý si ji může připravit v pohodlí domova.
Vzniklo to v druhé polovině roku 2014. Procházelo to řadou změn, úprav a všelijakých zkušebních testů a maratonů. Je to taková hra, která se provozuje na naší škole, opravdu je to velice specifické. A co že to je? Oficiální název to soce nemá, ale pracovně tomu říkáme, "SYNDROM TUPÉHO ZÍRÁNÍ NA BÍLOU ZEĎ".
Vzniklo to nprostým nedostatkem volného času, protože když člověk přijede ve 4 hodiny ze školy, naučí a udělá věci okolo, zbývá mu minimální čas na vlastní zábavu a aby se volno natáhlo co nejvíce, tak místo sledování filmů, seriálů, čtení knih, kreslení, hraní a td., kdy čas skoro běží, radší sedíme a tupě zírámedo bílé zdi.
Tomuhle já říkám zvláštní záliba, zcela zadarmo můžete vyzkoušet doma, autorská práva padají na mě a patentovat si to nechám až o tom napíšu studii. Přeji pěknou zábavu!

EgoGirl

Přeslavný návrat

3. listopadu 2015 v 20:15 | EgoGirl
No, co bych vám po tak dlouhé chvíli měla asi sdělit. Upřímně nemám ani nejmenší ponětí o co se s vámi podělit. Můj život je stejně podělanej jako předtím, ale to už je ohraný. Nové vztahy? Leda ve snu, no ani v tom snu ne. Je to zvláštní, vždcky sem se bála stereotypu, ale teď se do něho propadám stále hlouběji.
Zjistila sem, že je asi lepší se životu nevzpírat, brát to jak to je a překlepat to do konce, ale abych vás dál nenapínala, poznala sem pár nových lidí.
Je mi jasný že to moc dlouho nevydrží, můj klasicky "pozitivismus", ale tak snít může každá ne? Mám sice takový pocit, že se upínám více než dotyční, to už je takový můj zvyk no.
Takže celé tohle bude nový pokus se nějak zapojit do komunity blogerů, spíše se vykecat a ne si jenom stěžovat, tak doufám že vás to nebude nudit nebo iritovat.

EgoGirl